Decision

Člověk dělá různá rozhodnutí každý den. Někdy neví, co si dát na oběd, podruhé neví, jak odpovědět na otázku a pak jsou tu rozhodnutí, která můžou někomu definitivně změnit život. Spoustu lidem se nemusí líbit jejich chování nebo třeba způsob života, jejich jídelníček nebo plány.
Určitě každý znáte ty časy, kdy se vám polovina všeho hroutí a začne vás to pomalu, ale jistě měnit a i když se snažíte sebevíc, stejně děláte chyby a myslíte si, že vás za to všichni pošlou někam. No, co by to bylo za svět, kdyby se každý nepolitoval...
Jenže až vám tohle všechno začne docházet, budete pěkně litovat toho, že jste se ROZHODLI k určitým situacím přistupovat takhle. Při hádce vás to mohlo obrat o partnera, při telefonátu se šéfem o místo a mohla bych jmenovat dál a dál. Jenže při většině rozhodnutí vás to mohlo obraz o budoucí skvělej život, který jste si představovali a o to být jednou tím, co chcete nebo být tak úspěšní, jak jen chcete. Nikdo nechce ztrácet čas tím, že bude dělat něco, co ho pak bude mrzet. Vždyť rozhodnutí ze zlosti nebo naštvání, stresu a všeho negativního nemůžou být pozitivní a nemůžou přinést štěstí ani úspěch. Každý může změnit to, co ho nebaví, každý může ze dne na den změnit svůj život. Myslím, že všichni by si měli pořádně uvědomit, co vlastně chcou a co vše pro ně má jakou hodnotu. Pak je zbytečné za někým chodit a pořád prosit, když bude pozdě. Vše, co vypustíme z úst má pro každého jinou hodnotu. Tak zvedněte hlavu hned a začněte se zase koukat kolem sebe na to, co je důležité a na to, za čím si jdete. Život je vážná ,,hra". Nikdy nemůžeme lusknout prsty a mít vše, na co si vzpomeneme. Z mé vlastní zkušenosti-nikdy se nerozhodujte tak, aby jste někoho ,,náhodou neobtěžovali", protože nikdy nevíte, kolik lidí vám chce s něčím pomoct, kolik lidí tu v té dané chvíli máte u sebe. Je zbytečné se naštvat za každé špatné a nevydařené rozhodnutí, protože svět se nezboří a my se můžeme poučit a příště to udělat jak nejlépe umíme. Vše špatné co se stalo mě naučilo nedívat se zpět a být lepší člověk každým dnem. Stačí jít po své cestě.

Nikdy nemůžete pomoct ostatním, když nemá najitého ani sebe. Nekoukejte se na lidi a nesnažte se zavděčit všem, je to váš život, vaše rozhodnutí a ti, kteří vás mají doopravdy rádi na vás budou sakra moc pyšní!
S láskou,
JÁ❤️

Proč?

Asi každý se občas cítí pod psa. Každý má den, kdy mu všechno připadá špatné, celý svět se mu bortí pod nohama, cítí se nedoceněný za to, co pro všechny dělá, cítí to, že pro všechny vždy dělal maximum a teď, když ty pocity už třetí týden nemizí, začíná si ve všem sahat dolů a všichni ho v tom nechávají. Nechávají v jiném smyslu. Všichni se snaží pomoct slovy, nikdo ne činy, které jsou ze všeho nejdůležitější. Člověk vstává do školy, směje se, udělá věci, co měl v plánu a stále se směje, i když může probrečet půlku noci kvůli pocitům bezcennosti, když je dlouho sám, tak samoty, prázdnoty a už jen pomyšlení na to, co kdyby teď udělal to, co měl a všichni ho chtěli poslat o dům dál. Něco se v něm zlomilo a i když se každý den bije zuby nehty, pocity ho stále provází.

Kolik stojí vlídné slovo?

Každý den se vracím ze školy okolo řeky, lesa a pár domečků, ve kterých bydlí starší lidé. Vždy, když jdu okolo dvou nejstarších, na jedné zahrádce sedává paní, která mi každý den zlepší náladu jen tím, že mi řekne, jak moc mi to sluší, i když mám na sobě tepláky a nemám učesané vlasy, u druhého se zastavuji vždy delší dobu a paní mi vypráví příběhy, abych nikdy nešla s davem a neměnila se, protože mě oceňuje jako někoho, kdo je jiný.

Kdykoli potkáte někoho, kdo vás něčím zaujme, nebo se vám na něm něco líbí, řekněte mu to, už jen vlídným slovem mu zlepšíte den. Když uvidíte někoho, kdo vypadá smutný, běžte ho obejmout, je jedno, jak přitom budete vypadat, člověku se uleví. Usmějte se na někoho a hned mu rozzáříte den.

 Když je smutný někdo z vašich blízkých, udělejte mu radost a místo psaní, jestli je mu líp se seberte a překvapte ho. Špatné pocity, které se zdají velké a srážejí nás k zemi dokáže zahnat obyčejná maličkost, obyčejné slovo, obyčejný úsměv. 

S láskou,

Leli.

Let´s find us again!

Určitě každý známe to, jak jsme delší dobu ve velkém napětí a stresu. Hlavně, když se blíží závěr školního roku, semestru. Všichni mají plnou hlavu svých různých problémů, špatných pocitů ze všeho, co si v hlavě vytvořili a teď se k tomu přidala škola a hlavně ZNÁMKY.
   Hrozně dlouho jsem měla v hlavě strašnou lež a ,,omamovák´´, který jsem si vlastně vytvořila sama. - Známky jsou to, za co tě budou spolužáci soudit, učitelé taky a tebe už nikdo nebude brát jako dobrou, jako někoho, kým jsi. Budou tě soudit a tvoji inteligenci a chytrost shazovat, budou o tobě pochybovat. Ano, tohle jsem si asi poslední měsíc a půl pořád opakovala. Ani nevím, kde se to ve mě vzalo. No, tím to všechno nějak odstartovalo. Začala jsem o sobě hodně pochybovat, každému mému kamarádovi, kamarádce mě uvádět jen ve stylu, že pro něj nejsem dost dobrá a největší boj jsem sváděla se sebou. Byla jsem robot, který necítí a jede na baterky 24 hodin denně jen proto, aby si o něm nikdo nemyslel, že už není dobrý. Cítíte z toho, kde je ta chyba? Ahahah, Eli, byla jsi tak hloupoučká. Teď cítím, jak si museli připadat všichni, kteří mi celou tu dobu říkali, jak jsem pro ně nenahraditelná a skvělá a já jim říkala opak a pochybovala o sobě. Museli se cítit vlastně úplně bezradní. Vždyť lepším člověkem mohu být i bez známek.
   Dneska jsem si sedla k bazénu s třema A4 s učením a vlastně jsem s tím učením jen seděla. Probíhalo mi v hlavě v tu chvíli tolik věcí, že jsem stopla, vnímala jen myšlenky a neviděla svět. Probudila jsme se z myšlenkového komatu a vlastně jsem zjistila, že tohle bylo to, co jsem potřebovala. Za pár dní jsou prázdniny a já už málem zůstala v ,,mad mood´´. Uvědomila jsem si, že vlastně známky nejsou všechno a i když člověk má třeba špatné známky, nikdo ho nepřestane milovat jako člověka. Honila jsem se za vyznamenáním a teď, když ho mám, necítím se jinak. Ztratila jsem tím spoustu času, který jsem mohla věnovat blogu, mým úžasným přátelům, mohla jsem ten čas věnovat tomu, co miluji a dělat to, co mě naplňuje na 190%. Kdokoli z vás, kdo má, nebo měl stejný problém... Jděte ven, nadechněte se, vy přeci žijete, budou prázdniny a všechno doháníme na poslední chvíli. Stres a strach z pocitů, které si vytvoříme my nám brání si užít prázdniny, které tu jsou za pár dní. Můžeme plánovat a vše dělat s největším klidem. Věřím, že si tyto prázdniny všichni užijeme! Celé prázdniny se blogu budu společně s Mii věnovat na plno a společně budeme tvořit ty nejlepší zážitky!
S láskou, Leli. ♥

Čas

Každý den se něco děje. Každý člověk se budí s odlišným pocitem a každý vstane z postele jinou nohou. Někdo si na každý den naplánují tolik věcí, že neví, kam dřív a někdo zase uspořádá den tak, že spojí zábavné s užitečným. No a někdo celý den nedělá nic, plýtvá časem a čeká, až mu vše spadne do klína.

Uvědomili jste si někdy hodnotu času? Povím vám krátký příběh - Každý den chodil obyčejný muž pro noviny do stánku na rohu ulice. Noviny prodávala postarší usměvavá paní a každý den vyprávěla, co vše za život udělala, zažila a že toho opravdu nebylo málo.Vždy se těšila z toho, co bylo, z života. ,, Víte pane, čas utíká příliš rychle, málokdo si to uvědomí, kdy ještě není pozdě. Jednou, až se vzbudíme, nebudeme mít nic, protože čas nám to vezme.'' . Tuhle větu si pán pamatoval. Každý den mu běhala v hlavě a on se rozhodl vše změnit. Každý den si zaznamenával do deníku a vše plánoval tak, aby mu to krásně vycházelo. Každý den dosáhl nových věcí a uvědomoval si hodnotu času. Každý den utíkal rychleji, jeho děti rostly a on se mohl jen radovat. Pak se to stalo. Šel do stánku, ale ten byl zavřený. Usměvavou paní si vzal čas. Muž jí nestihl ani poděkovat. Jedno ale věděl jistě. Pomohla mu uvědomit si hodnotu času, s časem hodnotu života.

Člověk tak dlouho zbytečně čeká na něco, co samo nepřijde a mezitím mu něco jiného proklouzává mezi prsty. Neztrácejte svůj drahocenný čas. Tvořte si ty chvíle sami. Čas je něco, co se nikdy nedá vrátit zpět. Čas mění vše, co se mu zlíbí. Jenom vy můžete ovlivnit ten váš. Chtěla bych psát dál, ale smutná nálada a pocity mi to nedovolují. Těším se u dalšího příspěvku. S láskou, Leli. ♥

Okamžik budoucnosti

Přemýšleli jste už někdy o tom, že ani jednu sekundu nikdy nevrátíte?  Koukáme se na naše rodiče, učitele, kolemjdoucí, jakoby nikdy nebyli mladí,jakoby jsme byli chyceni v čase. Tak moc z nás všech si neuvědomuje, že jednou my budeme na jejich místech. Bylo nám 5, lezli jsme po stromech, stavěli bunkry a byli jsme zklamaní, že další narozeniny budeme mít za dlouho. Ale co teď?  Všechno tak moc rychle utíká a většině utíká tolik možností mezi prsty. Proč si říkáme, že na to je ještě čas, když čas právě běží? Vždyť máme sny, máme možnost chodit do školy, kterou všichni tak nenávidíme a přitom je to pro nás jedno z nejdůležitějších. Vystudujeme a budeme pracovat, aby jsme jednou my uživili naši vlastní rodinu a měli se tak, jak jsme jako malí chtěli. Copak to nevidíte?  Kdo z vás dělá něco navíc, i maličkost pro budoucnost?  Pro to, co tak moc chceme a říkáme si, že je to daleko a teď nemusíme dělat nic? Copak to nikdo nevidí, jak moc záleží na řešení přítomných okamžiků v prospěch naší budoucnosti? Je jedno,jestli budoucnost nastane za 5 minut nebo 5 let. Všechno se počítá! 

Jako malá jsem chtěla být veterinářka a herečka. Každý měl dětský sen, ale kdo si ho plní? Sáhněte si na srdce a řekněte si, co chceme vlastně teď? Kolik času jste obětovali něčemu, co vás v příštích 20-40 letech bude živit? Bylo nám sedm, za chvíli najedou 15, brzy 18, čas utíká,-vždyť už nám je 25- sakra, tolik chvil jsem promarnil. Co předám jednou mojim dětem? Chtěli jsme vždy tolik, ale neuvědomovali jsme si, že můžeme mít ještě víc, když si za tím tvrdě půjdeme. Vždycky jsem měla sen, od mala jsem si za ním tvrdě šla. Ani nemůžu uvěřit že v roce 2017 mi bude 18. Tak moc čas letí. Věřte mi, už teď se vyplatí řešit budoucnost- ona není daleko a nikoho z nás nemine. Když jdu po náměstí v městě, kde mám škodu a rozhlížím se okolo, asi nikdy nepochopím to, jak tolik lidí nevidí ten smysl života. Všichni řeší ,,problémy" v klubech alkoholem s cigaretou v puse, nebo způsobem - to nezvládnu, však toho nechám, ono se najde něco lehčího a stane se to mým novým životem.- CHYBA. Copak to nevidíte? Vždyť se dá vše vyřešit. Vždy se najde řešení a když nebudete opakovat ty samé chyby, už nikdy ten problém nenastane. Je mi líto všech, kteří se plahočí životem s řádky- však ono to nějak dopadne, protože to většinou dopadne tak, jak naše představy nevypadají. Žijeme ve velkém světě, ale my ho děláme ještě větším a naše myšlenky 2x nacpanějším, přitom nám vlastní polovina negativních myšlenek škodí. 

Co nám brání v tom žít takový život, jaký chceme? Nevymlouvejte se všichni na dobu, na to, jak je vše složitý, jak to uděláte zítra- neuděláte. Chtěli jste cestovat- tak už teď shromažďujte peníze a cestujte! Chtěli jste napsat knihu- tak si sedněte a pište, co vás napadne! Hrajte na kytaru, dávejte nahrávky na internet, NEBOJTE SE RISKOVAT! Máte sen, jako vás táta měl? Tak mu řekněte, že chcete a on vám pomůže! Zvedněte hlavu nahoru a rozhlédněte se kolem. Co vidíte? Vás- jenom vás a vaší budoucnost, vše ,co se vám najednou otevře, všechny možnosti, cesty ! Každý byl jednou nic a přitom byl tolik. Soustřeďte se na to, co vás posunuje, čím jednou budete, co chcete mít a VŠECHNO SE VÁM SPLNÍ , když pro to obětujete vás. Je to jako tanečník - oddá se hudbě a dokáže z tance vytvořit něco, co všem vytře zrak. 

Jako noci nikdy neumírají, neumírá i naděje žít život, který si budeme navěky pamatovat. Vše co investujete do přítomnosti se odrazí ve vaší budoucnosti. Celý život nás život bude učit něco nového. Nemusíte být milionáři, aby jste uspěli, nemusíte mít slavné rodiče, aby jste byli vidět, nemusíte být to, co z vás rodiče mít chtějí, aby jste byli štastní, nemusíte být to, co z vás chcou mít ostatní- důležité je to, co CHCETE VY! Máme kolem sebe plno pravých a úžasných přátel a tolik podpory, že není možné, aby jsme to nezvládli.

Všichni toužíme mít rodinu, všichni toužíme být šťastní, všichni toužíme žít to,co jsme vždy chtěli, ale jen ti s kuráží, odhodláním a smyslem milovat život si pro to jdou. Staňte se i vy jedním z nich, protože vy a vás život za to stojíte. I z vesničana a chudého člověka může být miliardář z města - i z miliardáře z města se může stát chudý vesničan.  

https://www.youtube.com/watch?v=LHCob76kigA
S láskou,
Leli. ♥

Zrcadla krásy

Chytil jsem motýla - zahynul. Utrhl jsem květinu - zvadla. Poznal jsem, že všeho co je krásné, se mohu dotknout pouze srdcem.
John Lennon

Díváme se do zrcadla a ponižujeme se v samotě sami před sebou. Stojíme, zhluboka nahlas dýcháme, ztrácíme se ve svých vlastních očích. ,,Vždyť se do mě nikdo nikdy nemůže zamilovat, jen se na mě podívej.'' ,,Proč jsem tak škaredá?'' ?. Jsem tlustá,moje nohy jsou jsou ty nejtlustěší,co jsem kdy viděla.'' ,,Nenávidím se,chci vypadat jinak,chci být pěkná!''

Svět nás nechává ztrácet se v plakátech modelek,kterým uberou photoshopem krásu.

Nevěříme si, podceňujeme se a druzí nám ubližují, protože si je necháme projít až do duše. I já jsem tenhle problém měla. Kamarádi vám říkají, jak jste hubení a až se pohádáte, najednou jste tlustí. Zraňují nejen vaši fyzickou krásu, ale i duševní, na které záleží mnohem víc. Jen si to lidé neumí přiznat a řídit se tím. Dokonce jsem se i jednou ve vlastní představě vysněné postavy ztratila, že jsem přestala jíst. Myslela si, že konečně budu krásná. Jen jsme se ubrala o zdraví, na chvíli ztratila možnost jednou mít děti, než jsem začala znovu jíst. Pak jsem si uvědomila, co se to vlastně děje a jak moc člověku může ublížit slovo tuk,jídlo a tloušťka. 

90,60,90 - Proč jsou zrovna tyhle míry ty, co určují světovou krásu? Proč jsou lidi s větším množství tuku hned odsouzeni? ,,Díky touhám jsme slepí a nevidíme věci takové, jaké se zdají.''

Člověk začne být smutný, aniž by tušil, co vlastně je. Začne si ubírat sebevědomí, vše vidí pesimisticky,začne držet nesmyslné diety.

Neubírejme se. NEZÁLEŽÍ NA VELIKOSTI. Ať už jsme tací, či jiní, hubení, máme větší zadek, silnější stehna, malá prsa nebo jsme krev a mlíko nebo jsme moc hubení a další, co si člověk dokáže představit. Copak je důležité, co si o tom myslí druzí? Není! Hlavní je ,že se člověk přece cítí dobře a když se tak necítí, postará se o svoje tělo tak,aby cítil.

Jste krásní, jen se do toho zrcadla podívejte ještě jednou, bez okolí, jen vy a vaše já. Nechtějte být někdo jiný, protože jsme všichni vyhráli v loterii svůj ojedinělý vzhled, který nikdo jiný mít nikdy nebude. Jste nádherní, ať už máte modré, zelené, či hnědé oči, blonďaté, černé, hnědé nebo rezavé vlasy. 

Budu žít celý život s někým, koho miluji nebo s někým, koho nenávidím? Tuhle otázku by si měl každý sám sobě položit. Za každou stěnou té zkažené sebedůvěry a toho, jak se nemáte rádi na vás čekáte právě vy, aby jste se sami začli milovat. Jste kdo jste a to vás dělá úžasnými.„Nejkrásnější ze všech tajemství je být géniem a vědět to jen sám.“ Vaši blízcí vás milují právě pro tohle. Váš přítel,či kamarád také. Pokud jste sami a bojíte se, že se do vás nikdo nezamiluje kvůli vzhledu, nebojte se. Ten pravý vás bude milovat tak či tak, setrvejte. I malá dávka duševní krásy převáží v očích milujícího člověka krásu zevnějšku. 

Nikdo vám nemůže zakázat vypadat tak,jak vypadáte, nikdo se vám nemůže smát za váš vzhled, sám by se měl nad sebou zamyslet. Není špatně vystupovat z řady.

Buďte hrdí, na to, kdo jste a jak vypadáte. 

Vaše srdce a vy,jste to nejkrásnější, co vidíte v zrcadle, vaše tvář je nádherná,vaše stehna jsou dokonalá, ať už jsou jakákoly, tak se milujte a okolí bude milovat vás!
S láskou,
Leli. ♥

Jakou sílu člověku dá minulost a malý podíl sebe.

Občas se ráno probouzím s krásným pocitem,zapnu Óčko a s každou písničkou mě napadne strašně moc věcí.  Jednou hraje Westlife- Mandy a já si vzpomenu na nějakýho fešáka a nebo na pizzu (kterou budu mít mimochodem dneska k obědu :D ), podruhé hraje písnička s další ,,kapitolou''. A poté mě začal napadat celej smysl tohohle všeho a spoustu otázek.

Pokusím se vám přiblížit moje pocity a kuráž,se kterou chci jít opět dál :)

Zná mě vůbec moje okolí, nebo si to jen myslí?

Tady se s vámi chci podělit o svůj příběh. Asi v 6.třídě jsem byla v takové té ,,top'' partě, uvozovky jsou napsané úmyslně. Znáte takový ty školní party holek, co pořád řeší ostatní, ne? Myslím, že jsme z toho všechni vyrostli a teď mi to připadá směšné. Užili jsme si i hodně chvil štěstí. Nemůžu se svému malému já přestat smát, když si na to vzpomenu :D . Ale to, na co narážím je, že jsem v tomhle období hodně lhala a pomlouvala
Pak se to zlomilo, já z tý party vypadla a víte, co vám můžu říct? V tu chvíli se odstartoval život. Už to nebylo tak, že jsem se řídila někým, nějakou společností, která mě ovlivňovala. Napáchala jsem na sobě hodně chyb a dopustila se jich určitě i na okolí, ztratila lidi. Teď už vím, že ty lidi jsem z hlouby duše ztratit chtěla. Za tu dobu jsem se jako člověk hodně změnila a ten, kdo říká , že ne, lže - znal mě, když mi bylo 12-13, bohužel ho musím zklamat, 13 už mi pěkně dlouho není a už nikdy nebude, jelikož mi příští rok bude už 18. S lidmi z mé minulosti, která ze mě udělala to, co jsem se nestýkám a popravdě řečeno, pomalu si nevzpomenu ani na jejich jména, i když mi do života dali ten obraz, kým vlastně nikdy nechci být a nebudu. Lži jsou pro mě  to nejhorší, čeho se člověk může dopustit a pomluvy jsou něco, co dělá člověk bez vlastního života s komplexy v hlavě. Myslím, že tahle kapitola více slov nepotřebuje, protože to zná asi každý a každý si tímto ,,frajerstvím '' prošel nebo právě prochází. Bohužel né každý si z toho vezme ponaučení, ne každý z toho dokáže načerpat tu inspiraci pro svoje pravé já a sny, které se opravu plní, když člověk dře a jde přes všechno. Ušla jsem strasně dlouhou cestu a naučila jsem se jednu pro mě strasně důležitou věc . ,,Nikdy neodsuzuju a nemám předsudky vůči žádnému cizímu ,nejdřív se snažím pochopit ,proč to říká,protože za každým slovem je důvod,příběh , člověk se tak nemusí chovat dobrovolně,protože  ho může něco bolet.''  Tyto řádky jsem si jednou v hlavě sesmolila a dávaly mi smysl a je to něco, co moje srdce nesmírně podporuje. Přijde mi, že čím víc zkoušek, příběhů a zkušenostní si člověk na vlastní kůži projde, tím víc má co druhým předat. A že jsem si toho na vlastní kůži zažila ve všech, opravdu snad všech směrech až až. Chci poskládat zpět ty zlomený ega, motivovat je ze dna a donutit žít, ale každopádně nechci nikoho měnit. Věřte mi, že když člověk najde sám sebe a ty pravý lidi, všechno najde ten smysl a k tomu je další - ,,Málokdo mě dokáže pochopit ,proto mám tu největší jistotu,že mám okolo sebe jen ty nejlepší lidi''. Člověk okolo sebe nemusí mít milion lidí,nemusí se zavděčit všem, hlavní je, že ví, kdo sám je. Že dělá to, co ho naplňuje a baví, ale o tom bych chtěla napsat samostatný článek, proto to tu nebudu moc rozebírat. 

Co vlastně dělám a kdo jsem?

Jsem člověk, co sedí s pizzou a zmrzlinou na Valentýn a brečí, že nikoho nemá :DDDD. Tuhle otázku si už nějaký ten rok nekladu, protože to vím, ale chci vám trošku představit sama sebe, aby se vše neskrývalo jen za ,,oponou''. Dlouho jsem se bála začít dělat něco veřejně, psát a otevírat lidem tuhle stránku mého osobního života. 'Odvážnému štěstí přeje a já se naučila strach překonávat a bojovat. Začala jsem pracovat na své psychice a myšlení a můžu s radostí a úsměvem říct, že jsem vděčná za to,kdo teď jsem. Dělám, co miluju a mám vlastně všechno, za co jsem byla ochotná bojovat. Hraji v divadle (o tom vám taky můžu napsat nebo klidně můžete přijít na představení :D ), sportuji, běhám a snažím se rozvíjet všechny moje plusy i mínusy. Člověk by se měl mít určitým způsobem rád, protože aspoň já si myslím, že by si měl sám sobě položit otázku - Budu radši žít celý život s někým, koho miluji nebo s někým, koho nenávidím? Je to těžké a i já na sobě cítím nedostatky, ale chtěla bych vám aspoň nějakým způsobem pomoci. Občas zapomínám na sebe skrz druhé, protože bych se pro ostatní nejradši rozkrájela, aby byli šťastní, v tom spočívá i moje štěstí. Více o osobnostech bych taky chtěla rozebrat v samostatném článku. Pro mě je každý člověk něčím zajímavý, osobitý a poslední dobou mi píše jak do zpráv na instagramu hodně lidí, i osobně, když mě někdo někde potká, slýchávám strašně krásné věci, jak toho člověka motivuji a že je strašně rád/a, že mě vidí naživo a že mě obdivuje, to je to, co mi dodává ten úsměv a jsem za to nesmírně vděčná a nikdy jsem nečekala a ani nepředpokládala, že by se mi něco takového mohlo stát. Protože to, co dělám nedělám pro slávu, ale pro lidi a hlavně proto, že je to něco, kdo jsem já a co mě dělá šťastnou. Dělejte to, co vás baví, protože zrovna ty, ty a taky ty, vy všichni na to máte být nejlepší a vyhrát svoje vlastní vítězství. 

Na závěr bych chtěla napsat snad jen toto - ,, Je krásné, že člověk má vzpomínky a je jedno,jestli jsou špatné,veselé,smutné a nebo nenahraditelné,důležité je,že jsou nezapomenutelné."

Těším se u dalšího článku ! 

S láskou,

Leli.(Eli) ♥♥♥♥

.