Určitě každý známe to, jak jsme delší dobu ve velkém napětí a stresu. Hlavně, když se blíží závěr školního roku, semestru. Všichni mají plnou hlavu svých různých problémů, špatných pocitů ze všeho, co si v hlavě vytvořili a teď se k tomu přidala škola a hlavně ZNÁMKY.
Hrozně dlouho jsem měla v hlavě strašnou lež a ,,omamovák´´, který jsem si vlastně vytvořila sama. - Známky jsou to, za co tě budou spolužáci soudit, učitelé taky a tebe už nikdo nebude brát jako dobrou, jako někoho, kým jsi. Budou tě soudit a tvoji inteligenci a chytrost shazovat, budou o tobě pochybovat. Ano, tohle jsem si asi poslední měsíc a půl pořád opakovala. Ani nevím, kde se to ve mě vzalo. No, tím to všechno nějak odstartovalo. Začala jsem o sobě hodně pochybovat, každému mému kamarádovi, kamarádce mě uvádět jen ve stylu, že pro něj nejsem dost dobrá a největší boj jsem sváděla se sebou. Byla jsem robot, který necítí a jede na baterky 24 hodin denně jen proto, aby si o něm nikdo nemyslel, že už není dobrý. Cítíte z toho, kde je ta chyba? Ahahah, Eli, byla jsi tak hloupoučká. Teď cítím, jak si museli připadat všichni, kteří mi celou tu dobu říkali, jak jsem pro ně nenahraditelná a skvělá a já jim říkala opak a pochybovala o sobě. Museli se cítit vlastně úplně bezradní. Vždyť lepším člověkem mohu být i bez známek.
Dneska jsem si sedla k bazénu s třema A4 s učením a vlastně jsem s tím učením jen seděla. Probíhalo mi v hlavě v tu chvíli tolik věcí, že jsem stopla, vnímala jen myšlenky a neviděla svět. Probudila jsme se z myšlenkového komatu a vlastně jsem zjistila, že tohle bylo to, co jsem potřebovala. Za pár dní jsou prázdniny a já už málem zůstala v ,,mad mood´´. Uvědomila jsem si, že vlastně známky nejsou všechno a i když člověk má třeba špatné známky, nikdo ho nepřestane milovat jako člověka. Honila jsem se za vyznamenáním a teď, když ho mám, necítím se jinak. Ztratila jsem tím spoustu času, který jsem mohla věnovat blogu, mým úžasným přátelům, mohla jsem ten čas věnovat tomu, co miluji a dělat to, co mě naplňuje na 190%. Kdokoli z vás, kdo má, nebo měl stejný problém... Jděte ven, nadechněte se, vy přeci žijete, budou prázdniny a všechno doháníme na poslední chvíli. Stres a strach z pocitů, které si vytvoříme my nám brání si užít prázdniny, které tu jsou za pár dní. Můžeme plánovat a vše dělat s největším klidem. Věřím, že si tyto prázdniny všichni užijeme! Celé prázdniny se blogu budu společně s Mii věnovat na plno a společně budeme tvořit ty nejlepší zážitky!
S láskou, Leli. ♥
