 |
Asi každý se občas cítí pod psa. Každý má den, kdy mu všechno připadá špatné, celý svět se mu bortí pod nohama, cítí se nedoceněný za to, co pro všechny dělá, cítí to, že pro všechny vždy dělal maximum a teď, když ty pocity už třetí týden nemizí, začíná si ve všem sahat dolů a všichni ho v tom nechávají. Nechávají v jiném smyslu. Všichni se snaží pomoct slovy, nikdo ne činy, které jsou ze všeho nejdůležitější. Člověk vstává do školy, směje se, udělá věci, co měl v plánu a stále se směje, i když může probrečet půlku noci kvůli pocitům bezcennosti, když je dlouho sám, tak samoty, prázdnoty a už jen pomyšlení na to, co kdyby teď udělal to, co měl a všichni ho chtěli poslat o dům dál. Něco se v něm zlomilo a i když se každý den bije zuby nehty, pocity ho stále provází.
Kolik stojí vlídné slovo?
Každý den se vracím ze školy okolo řeky, lesa a pár domečků, ve kterých bydlí starší lidé. Vždy, když jdu okolo dvou nejstarších, na jedné zahrádce sedává paní, která mi každý den zlepší náladu jen tím, že mi řekne, jak moc mi to sluší, i když mám na sobě tepláky a nemám učesané vlasy, u druhého se zastavuji vždy delší dobu a paní mi vypráví příběhy, abych nikdy nešla s davem a neměnila se, protože mě oceňuje jako někoho, kdo je jiný.
Kdykoli potkáte někoho, kdo vás něčím zaujme, nebo se vám na něm něco líbí, řekněte mu to, už jen vlídným slovem mu zlepšíte den. Když uvidíte někoho, kdo vypadá smutný, běžte ho obejmout, je jedno, jak přitom budete vypadat, člověku se uleví. Usmějte se na někoho a hned mu rozzáříte den.
Když je smutný někdo z vašich blízkých, udělejte mu radost a místo psaní, jestli je mu líp se seberte a překvapte ho. Špatné pocity, které se zdají velké a srážejí nás k zemi dokáže zahnat obyčejná maličkost, obyčejné slovo, obyčejný úsměv.
S láskou,
Leli.
