Jakou sílu člověku dá minulost a malý podíl sebe.

Občas se ráno probouzím s krásným pocitem,zapnu Óčko a s každou písničkou mě napadne strašně moc věcí.  Jednou hraje Westlife- Mandy a já si vzpomenu na nějakýho fešáka a nebo na pizzu (kterou budu mít mimochodem dneska k obědu :D ), podruhé hraje písnička s další ,,kapitolou''. A poté mě začal napadat celej smysl tohohle všeho a spoustu otázek.

Pokusím se vám přiblížit moje pocity a kuráž,se kterou chci jít opět dál :)

Zná mě vůbec moje okolí, nebo si to jen myslí?

Tady se s vámi chci podělit o svůj příběh. Asi v 6.třídě jsem byla v takové té ,,top'' partě, uvozovky jsou napsané úmyslně. Znáte takový ty školní party holek, co pořád řeší ostatní, ne? Myslím, že jsme z toho všechni vyrostli a teď mi to připadá směšné. Užili jsme si i hodně chvil štěstí. Nemůžu se svému malému já přestat smát, když si na to vzpomenu :D . Ale to, na co narážím je, že jsem v tomhle období hodně lhala a pomlouvala
Pak se to zlomilo, já z tý party vypadla a víte, co vám můžu říct? V tu chvíli se odstartoval život. Už to nebylo tak, že jsem se řídila někým, nějakou společností, která mě ovlivňovala. Napáchala jsem na sobě hodně chyb a dopustila se jich určitě i na okolí, ztratila lidi. Teď už vím, že ty lidi jsem z hlouby duše ztratit chtěla. Za tu dobu jsem se jako člověk hodně změnila a ten, kdo říká , že ne, lže - znal mě, když mi bylo 12-13, bohužel ho musím zklamat, 13 už mi pěkně dlouho není a už nikdy nebude, jelikož mi příští rok bude už 18. S lidmi z mé minulosti, která ze mě udělala to, co jsem se nestýkám a popravdě řečeno, pomalu si nevzpomenu ani na jejich jména, i když mi do života dali ten obraz, kým vlastně nikdy nechci být a nebudu. Lži jsou pro mě  to nejhorší, čeho se člověk může dopustit a pomluvy jsou něco, co dělá člověk bez vlastního života s komplexy v hlavě. Myslím, že tahle kapitola více slov nepotřebuje, protože to zná asi každý a každý si tímto ,,frajerstvím '' prošel nebo právě prochází. Bohužel né každý si z toho vezme ponaučení, ne každý z toho dokáže načerpat tu inspiraci pro svoje pravé já a sny, které se opravu plní, když člověk dře a jde přes všechno. Ušla jsem strasně dlouhou cestu a naučila jsem se jednu pro mě strasně důležitou věc . ,,Nikdy neodsuzuju a nemám předsudky vůči žádnému cizímu ,nejdřív se snažím pochopit ,proč to říká,protože za každým slovem je důvod,příběh , člověk se tak nemusí chovat dobrovolně,protože  ho může něco bolet.''  Tyto řádky jsem si jednou v hlavě sesmolila a dávaly mi smysl a je to něco, co moje srdce nesmírně podporuje. Přijde mi, že čím víc zkoušek, příběhů a zkušenostní si člověk na vlastní kůži projde, tím víc má co druhým předat. A že jsem si toho na vlastní kůži zažila ve všech, opravdu snad všech směrech až až. Chci poskládat zpět ty zlomený ega, motivovat je ze dna a donutit žít, ale každopádně nechci nikoho měnit. Věřte mi, že když člověk najde sám sebe a ty pravý lidi, všechno najde ten smysl a k tomu je další - ,,Málokdo mě dokáže pochopit ,proto mám tu největší jistotu,že mám okolo sebe jen ty nejlepší lidi''. Člověk okolo sebe nemusí mít milion lidí,nemusí se zavděčit všem, hlavní je, že ví, kdo sám je. Že dělá to, co ho naplňuje a baví, ale o tom bych chtěla napsat samostatný článek, proto to tu nebudu moc rozebírat. 

Co vlastně dělám a kdo jsem?

Jsem člověk, co sedí s pizzou a zmrzlinou na Valentýn a brečí, že nikoho nemá :DDDD. Tuhle otázku si už nějaký ten rok nekladu, protože to vím, ale chci vám trošku představit sama sebe, aby se vše neskrývalo jen za ,,oponou''. Dlouho jsem se bála začít dělat něco veřejně, psát a otevírat lidem tuhle stránku mého osobního života. 'Odvážnému štěstí přeje a já se naučila strach překonávat a bojovat. Začala jsem pracovat na své psychice a myšlení a můžu s radostí a úsměvem říct, že jsem vděčná za to,kdo teď jsem. Dělám, co miluju a mám vlastně všechno, za co jsem byla ochotná bojovat. Hraji v divadle (o tom vám taky můžu napsat nebo klidně můžete přijít na představení :D ), sportuji, běhám a snažím se rozvíjet všechny moje plusy i mínusy. Člověk by se měl mít určitým způsobem rád, protože aspoň já si myslím, že by si měl sám sobě položit otázku - Budu radši žít celý život s někým, koho miluji nebo s někým, koho nenávidím? Je to těžké a i já na sobě cítím nedostatky, ale chtěla bych vám aspoň nějakým způsobem pomoci. Občas zapomínám na sebe skrz druhé, protože bych se pro ostatní nejradši rozkrájela, aby byli šťastní, v tom spočívá i moje štěstí. Více o osobnostech bych taky chtěla rozebrat v samostatném článku. Pro mě je každý člověk něčím zajímavý, osobitý a poslední dobou mi píše jak do zpráv na instagramu hodně lidí, i osobně, když mě někdo někde potká, slýchávám strašně krásné věci, jak toho člověka motivuji a že je strašně rád/a, že mě vidí naživo a že mě obdivuje, to je to, co mi dodává ten úsměv a jsem za to nesmírně vděčná a nikdy jsem nečekala a ani nepředpokládala, že by se mi něco takového mohlo stát. Protože to, co dělám nedělám pro slávu, ale pro lidi a hlavně proto, že je to něco, kdo jsem já a co mě dělá šťastnou. Dělejte to, co vás baví, protože zrovna ty, ty a taky ty, vy všichni na to máte být nejlepší a vyhrát svoje vlastní vítězství. 

Na závěr bych chtěla napsat snad jen toto - ,, Je krásné, že člověk má vzpomínky a je jedno,jestli jsou špatné,veselé,smutné a nebo nenahraditelné,důležité je,že jsou nezapomenutelné."

Těším se u dalšího článku ! 

S láskou,

Leli.(Eli) ♥♥♥♥

.